CZ - VEKRA RACING TEAM

   Vyšlo to...konečně se Petr dočkal "normálního " víkendu a my se tak můžeme společně radovat z dosaženého úspěchu. Nebyla to cesta lehká a málokdy se člověk musí obrnit takovou dávkou trpělivosti a výdrže, chce-li něčeho dosáhnout.

V uších nám ještě nedozněl mořský vítr z Holandského Zandvoortu a už jsme stavěli náš " stánek hrůz " v německém Oscherslebenu. Ivan s Petrem mají tuto trať rádi, znají ji už z loňska a byli jsme na ní také naposledy testovat v " nováčkovském " testu se Seatem. 

Páteční volný trénink naznačil rozložení sil a nestáli jsme si vůbec špatně. Oba dokázali být velmi rychlí a s nadějí jsme čekali jak dopadne kvalifikace. Smolně dopadla pro Petra, který dokázal brzdit tak razantně, že se technika rozhodla v rámci bezpečnosti  a zachování cti soupeřům vypnout palivovou pumpu a z času, který mířil na špici pole, bylo nakonec sedmé místo. Ke vší smůle se motor po skončení kvalifikace přehřál, pro závadu na teplotním čidle. Naštěstí jsme dokázali zachránit situaci a motor včas ochladit. Ivan dopadl ještě hůř, když v nejlepším kole odmítl Seat zatočit a místo nádherně rozjetého kola na první desítku, mu zbyly jen zničené pneumatiky. Do prvního závodu se provedly ještě drobné korekce v nastavení vozů a cirkus mohl začít.

První závod měl velmi dramatický průběh, Petr se po startu propadl na desáté místo a nevypadalo to pro naše barvy moc dobře. Jel ovšem v hlavním balíku a měl velké šance se dostat dopředu. Po bravurním předjetí prvního ze soupeřů, který se ho pokusil vyhnat až na trávu, dotáhl vedoucí skupinku a my jen čekali, co se z toho vyvrbí. Naštěstí pro naše barvy se tradiční " strkaná " odehrála bez naší účasti a Petr si hodně polepšil. Byli jsme na šestém místě, které slibovalo start do dalšího závodu z pole position. V dalších kolech, už jsme sledovali brilantní, tzv. " Plasskou " šachovou školu. Ať už to bylo " oko za oko " s polákem Sawickym, nebo " škatuje hejbejte se " s M.Lugerem, jak můžete shlédnout v přiloženém videu, Petr byl k nezastavení. Co dodat...takto se mají hrát šachy, přátelé )). Ivan na tom byl o poznání hůř. Bojovat na konci pole nebývá příliš jednoduché, jede se hodně tvrdě a tak Ivan zakončil svou pouť v jednom z kačírků, naštestí ovšem bez velkých škod. V týmu však i přes Ivanovo zaváhání panovala dobrá atmosféra, pro zítřejší závod jsme měli vynikajicí výchozí pozici.

Kdyby mi někdo řekl, jak šílený bude průběh druhého závodu, vzal bych si Rohypnol a počkal někde v koutku, až to skončí. Start vyšel Petrovi báječně a hned začal soupeřům odjíždět a budovat si malý náskok. Ivan jel také velice pěkně a posouval se vpřed, když dokázal velmi rychle překonat tři své soupeře. Deset kol to byla nádhera, sledovat naše auto na čele závodu a druhé, jak si klestí cestu vpřed. Pak přišla studená sprcha a to doslova. Závod byl v jedenáctém kole zastaven pro déšť a byl vyhlášen mokrý závod. Stačilo by pět minut a závod byl ukončen, my brali zlato a plnou porci bodů. Sám jsem si tak říkal " ...opravdu to musíme mít tak těžké ? ". Přezuli jsme mokré pneumatiky a závod byl na sedm kol restartovám letmým startem ke kterému dovedl celé pole Safety Car. Chvilku to vypadalo všelijak, ale Petr dokázal, že na vodě prostě " umí " a s leaderem letošního šampionátu v zádech si nenechal vítězství vzít. Konečně se tak letos dočkal podiového umístění a hned to bylo zlato. Zasloužil si to, protože letos si už vybral smůly opravdu plnou náruč.

 Ivan bohužel v nervozitě, která vždy doprovází podobně dramatické závody nechal při startu přivřený kohout nouzové brzdy a závod tak pro něj s tímto handicapem nedopadl příliš dobře. Ale i tak dokázal ještě předjet několik soupeřů, když si Seat řekl, že toho má dost a motor se zastavil. Následný start a nový rozjezd se zdržením ho však připravily o vydřené pozice. 

Letošní pouť Petra s Ivanem je lemována snad všemi problémy, které si můžete v motorsportu představit. Od nefungující techniky, která má svá úskalí, na která by nestačil ani lodivod z Bosporu, přes komplikované učení nových tratí a jejich tajemných zákoutí, pohříchu mnohdy velmi draze získaných zkušeností, spiknutí náhod, které neovlivníte, až po vyčerpávající počasí, která spolu se silnou konkurencí, vytváří onu neopakovatelnou náladu víkendů letošní Supercopy. Ale když pak stojíte pod pódiem, vnímáte naši hymnu opravdu jinak...víte, je to krásná melodie a dokázal bych ji poslouchat pořád znovu...a znovu...a znovu...