CZ - VEKRA RACING TEAM

   Ještě v nás doznívaly pocity hrdosti z Oscherslebenu a našeho premierového vítězství, když se před námi otěvřel nádherný výhled na pohoří Eifel, v jehož srdci už osmdesát let leží nejkrásnější závodní trať všech dob. Nenáviděná i milovaná, nekompromisní i milosrdná...taková je Matka, jak se mezi jezdci říká severní smyčce - Nordschleife. Sousedí s ní moderní verze okruhu, na které se odbývá drtivá většina dnešních závodů a vyjímkou nebyl ani devátý a desátý podnik Seat Leon supercopa. Neznámá trať...tohle se o Nurburgringu říká dost těžce, především, když se řadí mezi okruhové legendy. Faktem ovšem zůstává, že ani Petr ani Ivan ji neznají zdaleka tak dobře jako jejich soupeři. Od začátku jsme byli přesvědčeni o vysoké obtížnosti této části seriálu Seat Leon Supercopa a také jsme věděli, že zajet dobrý výsledek bude velmi obtížné.

V tréninku si oba vedli velmi dobře, Petr byl čtvrtý a Ivan se pohyboval na přelomu poloviny druhé desítky, především pro použití starších pneumatik, které použil pro seznámení s okruhem. Oba byli spokojeni s nastavením vozů a do kvalifikace jsme šli se zvednutým hledím.

Deváté místo pro Petra, kterého zbrzdil jeden ze soupeřů bylo velmi slibné a sám Petr potvrdil i drobné rezervy v nastavení vozu a také jsme diskutovali o lepší stopě na trati. Zkušeností se zkrátka sbírají těžce. Ivan využil první polovinu kvalifikace na další trénink a na posledních pět minut obul novou sadu pneu. Hned v prvním kole výrazně vylepšil své dosavadní časy a v kole druhém pak držel krok s Petrem až po druhý mezičas, kdy jeho ztráta byla necelá desetina. Bohužel však potkal ve svém nejlepším kole J.Navrátila, který ho bohužel nepustil a bylo po nadějích. Za necelé dvě minuty pak následoval konec kvalifikace, kde se už Ivanovi nepovedlo zajet žádné čisté kolo, protože byl velmi silný traffic a jezdci již mířili pomalu do boxů. Výsledkem tedy byl šestnáctý čas zajetý při zahřívání gum. Je to veliká škoda, protože Ivan už na Oscherslebenu dokázal, že mu to jezdí, ale zatím bohužel drží Černého Petra.

 Start prvního závodu vyšel skvěle, neboť se Petrovi podařilo vnější stopou po startu předjet hned tři soupeře. Byli jsme na šestém a to slibovalo start v nedělním závodě z pole. Bohužel netrvalo dlouho a loňský šampion T.Marshall Petra předjel. Poté se dokázal posunout i před S.Williamse, se kterým pak Petr sváděl nekončící bitvu až do závěru závodu, naneštestí se ani jednou nepodařilo dostat se do výhody a posunout se tak na vytoužené místo šesté. Sedmé místo je samozřejmě vynikajícím výsledkem, ale bylo vidět, že Petr na to šesté hodně chtěl a nebyla to touha platonická. Napsat něco pozitivního o Ivanově působení v prvním závodě, je pro mě bohužel velmi obtížné, ne-li nemožné. Ivan startující po smolné kvalifikaci ze zadních řad, trpí na neukázněnost jezdců kolem sebe a opět inkasoval tvrdý atak, tentokrát od Pfistera, který na něj přilétl ze vzduchu, kam jej katapultovat vysoký obrubník v závěrečné šikaně. A bylo po závodě. Smaženka, kterou Ivan dovezl místo levé přední gumy nebyla schopna se vypořádat se závodním zatížením a Ivan se tak dosmýkal do cíle s časy o tři sekundy horšímy než v treninku. Překvapením pak byla bojovná nálada, kterou si zachoval a velmi se těšil na nedělní druhý závod.

Nejelo se odpoledne, jak tomu pravidelně bývá, ale čas závodu byl deset minut před devátou ranní. Pro nás pole neorané, soupeři opět mohli těžit ze svých zkušeností. Start proběhl v pořádku a musím zmínit první raketový start v podání Ivana, který konečně donutil startovní elektroniku v autě dělat to k čemu je určena...totiž fungovat. Seat konečně odjel jako když " kopnete do angličáku " a vše se zdálo být nachystáno na velký comeback. Leissen...tak zněl finální verdikt. Když jsem viděl jak do boxů míří jeho červený vůz s rozervanou levou přední pneumatikou a věděl jsem, že po startu jeli s Ivanem bok po boku, začal jsem tušit problémy a mé obavy se bohužel potvrdily. Opět nezaviněná kolize, opět nefunkční auto a nakonec lehká kolize s VIP jezdcem a trest znamenaly pro Ivana konec závodu. Petr zůstal po startu trošku zavřen mezi jezdci na vnitřní stopě a nemohl tak zopakovat svůj včerejší posun. Zabojoval si s polákem Pachurou, který sice velmi tvrdě, ale čistě přebral Petrovi jeho pozici. To samé ale nemůžeme říci o M.Lugerovi, který nabral Petra dvakrát " na rohy " a předjel ho velmi nešetrně a jen za cenu kolize. Když uvážím její tvrdost a postih Ivana, který dostal za mnohem menší ránu průjezd boxem, musím se zamyslet nad úrovní komisařů, která je letos skutečně diskutabilní.

 Domů si tak zase vezeme body. Pravda není jich mnoho, ale byly těžce vybojovány a o to více nás těší. Na shledanou za měsíc na francouzkém Dijonu.