Jarní cena Brna

Jarní cena Brna

Celý závodní víkend snad neexistoval moment, kdy nepršelo. Naše premiéra se tedy měla konat při teplotách 6 - 8°C na mokrém asfaltu, který měl navíc teplotu pouhé 2°C.

Tento handicap se projevil již při volném tréninku, ve kterém skončil náš tým až na sedmnáctém místě (....shodné se startovním číslem....?) s ostudnou, řádově pětisekundovou ztrátou na prvního jezdce. Na měřený trénink jsme proto zkusili použít méně agresivní destičky s cílem oddálit hranici zablokování předních kol při brždění a rovněž i s novým obutím a menší zásobou paliva. Životně první změna taktiky přinesla nečekané ovoce. Výsledky z věže totiž ukázaly pátý zajetý čas a po podrobném zkoumání jsme například zjistili, že na cca 5,5km dlouhém Masarykově okruhu je včetně nás, šest týmů v jedné vteřině, dále nešlo přehlédnout nepředpokládané vklínění se mezi elitu. Tři místa před námi byl Adam Lacko, za námi pak Matějovský, Janiš, Vorba a další úspěšní matadoři, kteří měli to štěstí vyrůst na motokárách. Podle pravidel cupu platí kvalifikace z měřeného tréninku pro jedenácté a vyšší umístění. Prvních deset si to totiž, podobně jako ve formuli 1, "rozdá" ještě jednou v super pole, což je jedno ostré kolo. Desátý až první jezdec z měřeného tréninku postupně vyrazí na trať, kde má pouze jedno kolo na to, aby vylepšil svou pozici na startu prvního závodu. Narozdíl od většiny ostatních jsme šetřili nové pneumatiky do závodu a super pole odjeli na gumách, opotřebených z měřeného tréninku. I přesto jsme skončili šestí, což byla skvělá pozice na startu prvního závodu.

Po odstartování se nám ještě po první zatáčce dařilo být na vnitřku od pátého a dotahovat se na čtvrtého, do nájezdu do další zatáčky jsme se však začali postupně víc a víc propadat. Byl to šok, jezdci jdou do sebe neskutečně tvrdě, vzájemně se na vnitřku blokují, což v důsedku dopadá tak, že trať je po pár kolech plná světel, kusů nárazníků a dalších dílů, které při obměnách značně zatěžují peněženky týmů. V okamžiku kdy jsme byli asi na šesnáctém místě a pole se roztrhalo na několik skupinek, šlo naše auto postupně dopředu. To však vyžadovalo zcela riskantní způsob jízdy daleko za hranicí jistoty a to zejména ve smyslu oddálení momentu "jít na brzdy". Když jsme se propracovali asi na třinácté místo tak v jedné zatáčce se jedno pozdní brždění ukázalo jako super pozdní a auto šlo do kačírku, ze kterého se bohužel nepodařilo bez pomoci komisařů vyjet, což v pravidlech znamená nekompromisní diskvalifikaci.

Protože jsme v této situaci nebyli jediní, do druhého závodu jsme šli jako třetí odzadu (kolegům se podařilo zajet méně kol). Na startu druhého závodu nás však opět potkala smůla. Zřízenec, který na startu ukazuje úroveň vzájemného řazení se za sebou ukázal, že naše auto je moc blízko autu před námi. Při zařazení zpátečky však bylo odstartováno a dva jezdci za námi byly rázem pryč. A tak se vyrazilo z posledního, tj. z devatenáctého místa. Po první zatáčce se však naše auto propracovalo dopředu za Pilného a Gotwalda. Dlouhých pět kol jezdilo naše auto doslova nalepené na nárazníku auta Pilného, který nám několiktrát zatáčku "zavřel" tak, že by se mezi obě auta nevešla ani žiletka. Pak však přišel krásný moment, který snad i trochu zhasil smutek z nedokončeného prvního závodu. Do esíčka před výjezdem na cílovou rovinu se Pilný natlačil na vnitřek s cílem zaútočit na Gotwalda. Ten si však hlídal vnější stopu, aby získal při případném souboji s Pilným vnitřní stopu do zatáčky před cílovou rovinou. Pilný se pro rychlostně vyrovnanější průjezd natlačil k vnějšku na Gotwalda, čímž však vznikl prostor na vnitřku, který jsme okamžitě obsadili. Jediná šance jak se dostat před oba jezdce spočívala v oddálení momentu "jít na brzdy", dostat se na úroveň obou jezdců a finišovat slabikářovým předjetím na vnitřní stopě a doufat, že se zadní nárazník nedotkne jejich předních nárazníků. Tento manévr se naštěstí podařil a my pokračovali na 11. místě. Za námi jeli a na naší chybu neustále čekali sokové Pilný, Gotwald a Kárný. První jmenovaný se ještě dostal na chvíli před nás, předjížděcí manévr jsme mu však vrátili ihned v následující zatáčce. Jedenáctou pozici vylepšila ještě 25s penalizace Vaníčka, což nás posunulo na konečné 10. místo.