Super CAR 500 FIA GT

Super CAR 500 FIA GT

Od Jarní ceny Brna neuplynul ani měsíc a my už opět prožívali předzávodní horečku. Ta však měla zcela odlišný průběh od té premiérové. Před měsícem jsme cestou do Brna diskutovali o tom, že by bylo dobré nedostat „nálepku“ posledního jezdce.

Místo: Automotodrom Brno
Datum: 26.5. - 28.5. 2006
Auto: Octavia 

 

Od Jarní ceny Brna neuplynul ani měsíc a my už opět prožívali předzávodní horečku. Ta však měla zcela odlišný průběh od té premiérové. Před měsícem jsme cestou do Brna diskutovali o tom, že by bylo dobré nedostat „nálepku“ posledního jezdce a dojet tedy alespoň jako předposlední. Uběhlo pár týdnů a my se na té samé cestě naprosto automaticky bavili o tom jak nastavíme podvozek na superpole a jak na samotný závod. Pro pořádek připomenu, že superpole je závěrečná kvalifikace deseti nejrychlejších, které jsme se v úvodním podniku nečekaně účastnili, a ze které jsme vyšli jako šestí. Nechtěli jsme si vůbec připustit, že by výsledek v nadcházejícím zápolení měl být horší než ten premiérový. Jakýsi pocit odpovědnosti pak ještě umocňoval fakt v podobě přímého televizního přenosu obou závodů kanálem ČT4.

 

Po čtvrtečních přejímkách byl hlavním programem páteční volný a měřený trénink. Ve volném tréninku jsme se dohodli, že největší pozornost budeme věnovat tlakům v pneumatikách. Přece jen to byl první suchý závod a my nevěděli jak bude tlak pro dobře zajeté jedno ostré kolo fungovat třeba po sedmi kolech. Zvolená hodnota byla celkem dobrá. Auto se chovalo neutrálně, na výjezdech lehce přetáčivě. Navzdory tomu, že popsanou kázeň auta lze považovat za čítankovou, z věže získaná sjetina výsledků ukázala jedenáctý čas. Ten by v dubnu nebyl vůbec špatný, ba naopak, jenže je tu květen a my pro účast v superpole potřebovali ještě o jedno, docela malé místečko poskočit dopředu. Z měřeného tréninku však vycházíme shodně jedenáctí a nic na tom nezmění ani to, že mezi desátým Jupou a námi je 0,05 s. Balíme nejnutnější věci a cestou do hotelu se postupně začínáme smiřovat s tím, že v sobotu na ranním superpole bude naše auto chybět.

 

Sobota přinesla nad Masarykův okruh spoustu mraků, ranní superpole se prý jelo dokonce na vodě. Do závodu se oblačnost roztrhala a sobotní závod byl vyhlášen jako „suchý“. Obuli jsme tedy slicky a po zaváděcím kole zaujali jedenáctou pozici na startu, což je šestá řada na vnější stopě. Start se moc nevydařil, ale do třetího kola jsme již najížděli jako devátí. Vypadalo to, že auto celkem bez větších problémů drží tempo se špičkou a mohlo by možná jít i postupně dopředu. Jenže. Asi ve čtvrtém kole se naše auto dotklo s dodnes neidentifikovaným vozem a pravý přední blatník se promáčkl směrem k pneumatice. O tu drhnul natolik, že jsme na rovninkách ztráceli a startovním polem se kolo od kola propadali. Aby toho nebylo málo tak v 10. kole do auta v plné rychlosti najel Hynek Charouz. Bylo to v okamžiku kdy naše auto mělo nakročeno do levé zatáčky, Charouz s úmyslem předjet vnitřkem (kde však při vší úctě bylo k obrubníku asi 70 cm...) nebrzdil a v plné rychlosti dal našemu autu „ránu“ do levé zadní části. S vypětím všech sil jsme závod dokroužili na šestnáctém místě. Když jsme si po dojetí auto prohlédli, zjistilo se, že z pravé přední pneumatiky koukají v místě kde drhla o blatník dráty, levé zadní rameno je díky kontaktu s Charouzem na výměnu, na kterou měly navíc nárok ještě další díly (nárazníky, kryt předního světla, ráfky.....). Mechanici ale odvedli výbornou práci, za deště a umělého osvětlení se jim totiž nakonec podařilo auto připravit do nedělní druhé jízdy.

 

Před nedělním závodem se konal obvyklý „warm up“, ve kterém jsme získali desetiminutovou možnost vyzkoušet jak auto po opravě funguje. To, že mechanici situaci zvládli dokládal i třetí nejlepší čas. Samotný závod se jel na mokru. Šestnáctá pozice na startu se po čtyřech kolech vylepšila a my jezdili na desátém místě. Předjížděcí manévry se ale neobešly bez dalších šrámů. V okamžiku kdy jsme se s Fr. Marhoulem tahali o osmé místo, se najednou na teploměru vody ukázalo 100 stupňů. S cílem nepoškodit techniku jsme ze závodu odstoupili.

 

Na začátku obrovské ambice zřejmě přinesly obrovskou smůlu. Auto bylo tak potlučené, že s ohledem na krátkou závodní přestávku (odjezd na další závod je za 10 dnů...) jsme ještě z Brna telefonicky objednali externí servis a cestou domů auto předali panu Dlouhému, který společně se svými syny připravuje i určité díly pro Fabie WRC a do jisté míry tak supluje zrušený škoda motorsport.