Race Car Challenge

Race Car Challenge

Po dvouměsíční přestávce jsme se opět vydali do Mostu, abychom poměřili síly s konkurencí v předposledním závodním víkendu. Na ten meteorologové shodně předpovídali oblačnost s vydatným deštěm.

Místo: Autodrom Most
Datum: 11.8 - 13.8.2006
Auto: Octavia
 
Po dvouměsíční přestávce jsme se opět vydali do Mostu, abychom poměřili síly s konkurencí v předposledním závodním víkendu. Na ten meteorologové shodně předpovídali oblačnost s vydatným deštěm, a aby toho nebylo málo, tak na důkaz toho, že o víkendovém mokru je již rozhodnuto, připojili i varování před stoupáním hladin některých českých řek. Z nadcházející mostecké „mokré premiéry“ jsme nadšeni moc nebyli. Není divu, nové podmínky povrchu totiž znamenají spoustu testů, při kterých mechanici mění geometrii, nastavení tlumičů, tlak pneumatik a samozřejmě i jezdecky se musí vyzkoušet, kde brzdit, jaké obrubníky výjezdové rychlosti prospějí a naopak po kterých auto sklouzne a vychýlí se z nastaveného poloměru. Nad celou činností pak bdí ještě telemetrie, která například dokáže rozdělit trať do libovolných sekcí, což umožňuje zaměřit se na každou zatáčku a následně vyhodnotit, jak to bylo nejrychlejší. Jedná se zkrátka o mravenčí práci, která se dělá v předzávodní atmosféře špatně. Navzdory hodně přesvědčivým předpovědím jsme ale jako zázrakem všechny jízdy včetně tréninků odjeli na suchu a starosti s mokrou tratí tak přesunuli na „jindy“.

Sobotní kvalifikace byla zatím tou nejtěsnější bitvou o pozice na startu s naší účastí. Za loňským traťovým rekordem jsme zaostávali o vteřinu a do první desítky a tím i do další kvalifikace superpole, nám chybělo 0,7 s. Přesto byl náš čas až čtrnáctý. Z minimálních časových rozdílů se dalo usoudit, že nedělní závodní zápolení bude svou vyrovnaností opět velmi napínavé.


Nedělní ranní počasí už zdaleka nebylo tak slunné jako v sobotu a my se třásli, aby po všech těch „suchých“ jízdách nepřišlo mokro, které ochutnáme až v samotném závodu. Naštěstí jsme do sedmé řady vpravo najeli na suchých gumách a po slušném startu začali se stíhací jízdou. Několik krásných předjížděcích manévrů posunulo naše auto až na šestou pozici a v závěru první nedělní bitvy se dotahovalo i na pátého finského soutěžáka Janiho Paasonena. Škoda, že závod nebyl o kolo delší, dvě poslední zatáčky fin doslova prokaučoval a na cílovou rovinku jsme najížděli s citelnou rychlostní převahou. Na předjetí do praporku to však nestačilo. Šesté místo jsme ale nevraceli. Udělalo nám obrovskou radost nejen díky historicky nejlepšímu výsledku, ale i z vyjetého poleposition, což je start z prvního místa v druhém závodu (prvních šest si mění do druhého závodu pořadí).


Asi půl hodiny po první jízdě začalo řádně pršet a trať byla plná vody. Traťoví komisaři přerušili v té době se konající závod divize 4 s cílem nechat týmy auta přezout. Mezitím přestalo pršet a my netrpělivě čekali jak situace dopadne. Díky dvouhodinové časové prodlevě jsme nakonec vyjeli na trať opět na suchých gumách. Nutno ale dodat, že k tomu nemalou měrou přispěly v hojném počtu obsazené speciály z divize 4, které trať postupně vysušily.


Po zaváděcím kole jsme všechny předjeli a postavili se premiérově na vnější stopu první řady. Je to docela nezvyk. Jindy vídáte konkurenční oktávky před sebou a nyní je před vámi volno, jen zrcátka jsou jaksi barevnější. Kolem auta je obrovská koncentrace fotografů a televizních kamer, všichni gratulují a zároveň varují před nevděčnou úlohou jezdce, který vodí pole, a na kterého se valí spousta soků čekajících na sebemenší chybičku.


Před startem druhého závodu sehrála své nervozita, když jezdec ještě před startem s autem lehce cukl a popojel asi o 10 cm vpřed. Nekompromisní komisaři okamžitě přestupek trestali a to projetím boxovou uličkou. Když se naše auto po projetí uličkou, kde je rychlost omezena na 60 km/h, vrátilo na trať, jelo na ostudném posledním místě. Bojovností a bezchybnou jízdou jsme nakonec druhou jízdu zakončili na slušném desátém místě.


Víkend hodnotíme jednoznačně kladně, auto fungovalo asi vůbec nejlépe a výsledky to jen potvrdily. Neskutečně moc nám přálo i počasí, k popsanému štěstí je třeba totiž ještě dodat, že při balení věcí začalo opět vydatně pršet a národní formule startující po nás jely už na mokru...


Přesně za čtrnáct dní se týmy na mosteckém okruhu opět utkají a to ve finálním posledním víkendu!

Fotografie