Rozhovor s Petrem Fulínem nejen o bilancování nad sezónou 2008
Na sklonku roku vydal největší český herní server "Simracing.cz" rozhovor s naším jezdcem Petrem Fulínem. Jeho plné znění zveřejňujeme v přiložené aktualitě.
Fulda: Tak samozřejmě bezprostředně po dojetí toho posledního závodu v Brně jsem cítil něco jako zklamání a trochu to i zamrzelo, ale s odstupem času se na výsledek již dívám pozitivně. Licenci mám od roku 2006, takže celý ten boj o titul se soupeři, kteří vyrostli na motokárách, byl jak z říše snů.
SR: I přesto, že nakonec z toho bylo “až” druhé místo, se asi dá průběh sezony považovat za vcelku úspěšný a to jak z hlediska osobního, tak z hlediska celého týmu Vekra ČSMS Racing Team. Takže, jak moc vysoko ve své kariéře závodního pilota stavíš skutečnost být vicemistrem v nejprestižnějším domácím okruhovém šampionátu?
Fulda: V první řadě bych rád vyzvedl sezónu 2008 z pohledu týmu. V roce 2006 jsem se rozhodl „být závodníkem“ :-) A to jako člověk, který nikdy v ničem nejezdil. Aby toho nebylo málo, tak jsem založil tým s partou kluků, kteří, byť šikovní, tak se závodním světem rovněž neměli žádnou zkušenost. Tihle kluci zvládli letošní premiéru se šesti auty bez sebemenšího organizačního zaváhání. A co víc, žádné auto nemělo v závodě jediný technický problém. Mám-li tedy hodnotit sezónu týmu, tak mechanici a celý realizační tým zvládl premiéru perfektně, za což jim patří velké díky. Bilancování nad výkony našich jezdců je poměrně složité a na dlouho. Při pohledu na konečnou bodovací tabulku se vyjma mě dá prohodit, že ostatní jezdci se moc nepředvedli, ale není to tak. Skladba v týmu je totiž velmi pestrá. Máme tam Tadeáše, který navzdory své dvoumetrové výšce absolvoval většinu sezóny ještě jako 16letý, a ve své první sezóně rozhodně udělal obrovský posun. Vsadím se, že po příští sezóně, kdy to bude opět o pěkný kousek lepší, z něj bude jezdec do první pětky. Dalším jezdcem je Laura, která předváděla skvělé tréninky a v závodech, ve kterých si vybrala řádnou porci smůly v podobě kolizí, ji chyběla taková ta dravost v osobních soubojích. I ona však udělala pěkný posun a já musím jen se slzou prohodit, že ukončení závodní kariéry je v jejím případě škoda, neboť si vybrala okamžik, kdy to po několikaleté dřině začalo nosit ovoce. Mimo dvou mladých jezdců máme ještě dvě, řekněme odrostlejší mláďata. Prvním je Tiki, na kterého musím chrlit jen a jen chválu. Rozhodl se, vyjel, a po roce má kvalifikační časy těsně za první desítkou. Nestabilní výkony v závodech jsou přirozenou daní první sezóny. Pokud zapojí hlavu, není důvod nedojíždět v příští sezóně v první osmičce. Druhým mláďatem je Dan – demon, se kterým se o jeho výkonech tak trochu přu. Takže byť se mnou nebude souhlasit, tak myslím, že za jeho absencí v první pětce je psychika. Například v Oscherslebenu se kvalifikuje za mnou na druhém místě, v závodě vyprodukuje botu a do cíle přijede 30s za druhým..... Je to skvělý jezdec, ale musí mít den a být jednoduše v pohodě. Co se týká vicemistra a mě, tak to neřeším. Samozřejmě ocenění potěší, ale mě řízení prostě baví a lákají mě nové výzvy. Když bych chtěl sbírat poháry tak jezdím memoriál a divinol, o tom to není.....
SR: Konkurence v Octavia Cupu je jistě velmi nabitá. Z tribun to vypadá, že nikdo nikomu nedaruje ani milimetr místa zadarmo a že souboje jsou občas opravdu vyhrocené. Je tomu tak i z jezdeckého pohledu? Jsou soupeři opravdu na trati tak tvrdí, jak to vypadá?
Fulda: Octavia cup je nejprestižnější okruhovou sérií u nás. To, že se jedná o závody naprosto identických aut, se samozřejmě odráží v divácké atraktivitě a samozřejmě i v adrenalinových situacích pro každého jezdce. Chcete-li předjet stejně výkonné auto, pilotované jezdcem, jehož čas v závodě na jedno kolo vůči vám je například jen o dvě desetiny jiný, musíte vždy počítat s určitým riskem. Důležité pro zdárné předjetí či bezkolizní setrvání na trati je mimo štěstí i znalost ostatních jezdců - styl, slušnost, mentalita - a psychická pohoda.
SR: Na SimRacingu máme systém dodatečných časových a váhových penalizací za kolize a havárie, které jezdci během závodu způsobí. Jak se ale podobné incidenty řeší v reálu? Už několikrát jsme viděli ne zrovna férové manévry, které nebyly žádným způsobem potrestány tzn. ani v průběhu závodu průjezdem boxy a podobně.
Fulda: Za každý prohřešek jezdce by měl následovat adekvátní trest. Souhlasím s tím, že existuje mnoho nepotrestaných situací. Svádí to k tomu, že bychom si mohli ukřivděně pobrečet a zanadávat na zúčastněné organizátory, ředitele závodů, komisaře a další. Já osobně se na to snažím dívat tak trochu jinak. Těch kontaktů a situací je strašná spousta a proto je třeba kouknout na věc i z druhé strany. Motorsport je v Čechách tak trochu vytlačován hokejem a fotbalem a je těžké z důvodu menší atraktivnosti shánět prostředky nejen na závodění jako takové, ale i na jeho organizaci. Proto se například v Mostě potkáváme na stanovištích s důchodci, kteří spíše než z fandovství vyrazí na brigádu s vidinou „trhnout“ za víkend nějakou tu kačku. I tak to však vidím pozitivně, pokud jezdec či soutěžící vidí za závod jakoukoliv křivdu, má možnost před vydáním oficiálních výsledků podat protest, který se řešit musí. Osobně jsem to v životě neudělal, protože v řadě první na okruhy jezdím pro radost, spory na věži by mi akorát vzaly vítr z plachet, a v řadě druhé musím říci, že žádnou zásadní újmu jsem nezažil. Ti, co si neustále na něco stěžují, to většinou daleko nedotáhnou....
SR: Oproti minulé sezoně 2007 jsi značně zrychlil a v každém závodě jsi se pral když ne o vítězství, tak alespoň o stupně vítězů. V čem tato obrovská změna k lepšímu spočívala?
Fulda: Já bych zásadní změnu neviděl v rychlosti. Již v loňské sezóně se mi podařilo dvakrát vyhrát základní část v kvalifikaci a i ostatní výsledky základních kvalifikací byly minimálně srovnatelné s těmi letošními. Tou podstatnou změnou je jiný způsob přemýšlení, čemuž dávám opravdu velký důraz, a byť se mnou mnozí souhlasit nebudou, tak myslím, že to celé dělá minimálně 70% úspěchu. Je totiž potřeba vyhodnotit si aktuální situaci a podle toho odjet celý závod. Abych byl konkrétní, uvedu modelovou situaci. Mé auto není pro konkrétní podmínky optimálně nastaveno a s autem před sebou najednou přestává držet krok. Co víc, zezadu se tlačí další. Mám možnost paniky, kdy odhodím souboj s autem přede mnou a zoufale se bráním jezdci za mnou. Po třetím kole, kdy vymýšlím jednu defenzivní zbraň za druhou, dostanu likvidační ránu a závod nedokončím. V cíli pak každému vyprávím jak velkou to letos mám smůlu. Druhou možností je - nejlépe bez zbrždění se - jezdce za sebou pustit a uchovat si řekněme jisté páté místo. Když mi štěstí trochu pomůže, tak z pátého místa můžu i přes nepříznivou formu mého auta ještě něco vytěžit. Jezdec, který mě předjel, mě jednak může chvíli vyvést, či mi dokonce pomůže dotáhnout se společně na jezdce, který se mi již začal vzdalovat. Úplně nejlepší variantou je, když tito dva jezdci přede mnou se perou tak dlouho, až já jako třetí bezstarostně kolem nich projedu. Další zásadní věcí je útok. Za nějakou dobu se jezdec dopracuje k tomu, že to vybočování na vnitřní stopu v okamžiku, kdy mám jezdce sto metrů před sebou, je fakt ještě zbytečné a zároveň zpomalující. Podle soupeře a dejme tomu i aktuálních bodových poměrů vím, co si na koho dovolit a naopak kde raději couvnout a kontakt neriskovat. Těch věcí je celá řada, zásadní je ale pořádek v hlavě :-) ......
SR: Část závodů se tento rok jela v ne zrovna příznivých povětrnostních podmínkách – často pršelo, v podzimních víkendech nízké teploty vzduchu i tratě. Ovšem právě v těchto podnicích se zdálo, že Ti auto jede dokonce lépe, než na suchu. Takže, jak se Ti jezdí na mokré trati? Vadí Ti nějakým způsobem tyto ztížené podmínky anebo jimi naopak získáváš výhodu nad ostatními jezdci?
Fulda: Po letošních výhrách v Mostě na suchu bych mohl již říci, že na počasí nezáleží, někdy však přijde déšť vhod. Je to o tom, že v poli má většina jezdců dlouhé roky vydřenou a strojově naučenou stopu včetně brzdných bodů. Já sice postupně mažu manko mé krátké praxe, nicméně to, že objem mých odjetých kol je výrazně nižší, než u většiny ostatních, je nesporné. Jakmile přijde mokro, hra se tak trochu mění. Mokro je vždy jiné a proto se prakticky nedá trénovat. Záleží na srdci a citu. Obojího se u mě nějak dostavilo, takže z toho logicky těžím.
SR: Na který závod této sezony, nebo i sezon předešlých, vzpomínáš nejraději? Který jsi si nejvíce užil? A naopak, na který ze svých závodů bys nejraději zapomněl a proč?
Fulda: Každý závod je skvělým zážitkem a to bez ohledu na umístění. Vyzvednout třeba ta tři letošní mostecká „zlata“ je nesmysl. Podařilo se získat hodně bodů a zlaté věnce, ale vítězství se odehrálo stylem „start – cíl“, takže z pohledu závodní hodnoty pro mě, kdy jsem nepředjel ani auto, jednoduše nic moc... Takže rád vzpomínám na všechny závody s tím, že každý má něco do sebe.... S druhým protipólem bych asi problém neměl, rád bych zapomněl na první letošní Brno kde jsem si auto nastavil neskutečně kontraproduktivně....
SR: Vraťme se teď na začátek Tvé závodní kariéry. Kdy jsi poprvé usedl za volant závodního vozu? Jaké auto to bylo? Jaký byl Tvůj první ostrý závod? A jak dlouho už závodíš?
Fulda: Poprvé jsem řídil svoji Bělku (Fuldova cupová octavie je jako jediná z týmu celá bílá, pozn. redakce). Bylo to 18.2.2006 na německém Hockenheimringu. Závodu předcházela mokrá kvalifikace, která mi zajistila šestou pozici na startu. V prvním závodě jsem byl tak šokován drzostí soupeřů, až jsem z toho skončil v kačírku. Druhý závod byl již takovou první stíhací jízdou, chtěl jsem se jim za všechno pomstít a kupodivu to vyšlo - z konce pole tuším na jedenáctou pozici.
SR: Okruhy brázdíš především s předokolkami různých značek. Víme ale, že to zdaleka nejsou jediné rychlé vozy, do kterých běžně usedáš; vlastně to jsou jediné předokolky, které obvykle řídíš:-) Máš nějakou oblíbenou značku aut nebo konkrétní model mezi sériovými automobily?
Fulda: Auta mám fakt hodně rád. Dříve jsem byl koncernový věrný fanda a na svou á-čtyřku v quattru jsem nedal dopustit (mimochodem můj vztah k ní stále trvá, doma nečinně stojí, ale představa, že bych ji prodal, je děsná). Fanda do koncernových aut jsem pořád, ale ne už tak věrný:-). Od letošního roku mám to štěstí řídit novou emtrojku. Mám najeto přes čtyřicet tisíc kilometrů a pořád jsem v takovém stavu, že si říkám „kam bych tak mohl jet.......“ Je to skvělé auto s perfektně rozloženou váhou, se kterým lze provádět řízené smyky na suchu v rychlostech, které raději uvádět nebudu....
SR: Ty, jako zkušený pilot závodních automobilů, jsi jedním z nejpovolanějších k rozsouzení věčného dilematu virtuální vs. reálné závody. Takže, jak moc jsou podle Tvého názoru obě disciplíny blízké, v čem je mezi nimi zásadní rozdíl a v čem se naopak shodují? Ať už se jedná o pocity z jízdy, ze samotného závodu, nebo celkového dojmu a atmosféry. A rovněž – může počítačový simulátor jezdci pomoci v návaznosti na reálné závodění?
Fulda: Tak rozhodně při virtuální jízdě nepocítíte strach z toho, že najaté auto někomu zrušíte, a že tady při těch stošedesáti je to fakt už o život. Poslední nevýhodou je i to necítění auta v zadečku, ale pak přichází samá pozitiva. Trénink předjížděcích manévrů, trénink jízdy pod tlakem, skvělá atmosféra, stoprocentní kontrola sportovní čistoty, to vše a mnohé další je prakticky stejné. Proto každému takový trénink doporučuji. Odplatou je totiž skvělý trénink bez nutnosti kupovat si desítky reálných pneumatik. Pro mě osobně má trénink na simracingu dvě zásadní výhody: první - ideální způsob jak přežít zimu, druhá - skvělý trénink psychiky.
SR: Zaslechli jsme, že příští rok chystáš svou účast v kompletním seriálu Seat Leon Supercopa, doprovodném šampionátu WTCC, se kterým jsi již testoval tuto sezonu pří závodě v Hockenheimu, kde jsi hned napoprvé dosáhl velice pěkných umístění. Jaký je vůz Leon Supercopa v porovnání s cupovou Octávií? Obě dvě předokolky, s výkonem motoru přes 200 koní... V čem je největší rozdíl zejména z řidičského hlediska?
Fulda: Dovolím si poupravit to spojení. Ve Španělsku vznikl Seat Leon EUROCUP, který se jede při WTCC, a který jede M. Matějovský. Já jsem se zúčastnil německého Seat Leon SUPERCOPA, který se jede při DTM. A teď k tomu srovnání, jedná se sice o dvoulitry, ale jinak je každé auto jiné. V seatu řadíte pádly pod volantem, brzdíte levou nohou, vysílačka a s tím spojené ucpávky v uších je nutnost a zásadní změna je v turbu. Takže mimo to, že upravujete jezdecký styl, ve kterém jedete tak, aby turbo mělo neustále tlak, aby převodovka stačila podřadit požadovanou rychlost ještě před zatáčkou, tak se musíte chtě nechtě smířit s tím, že ostatní borci jsou opravdoví rychlíci.
SR: Jak vidíš své šance v tomto poháru? Jakého úspěchu bys rád příští sezonu dosáhl a s jakými umístěními bys byl spokojen?
Fulda: Půjde o seznamovací sezónu, žádné jiné cíle než naučit se kde kupovat gumy, díly, zvládnout jazykovou bariéru od mechanika až po mě, si nekladu. Z letošního testu vím, že prosadit se bude těžké, ale o to větší je to výzva....
SR: Kterou závodní trať z těch, na kterých jsi měl možnost jet, máš nejraději? A proč?
Fulda: Mám rád asi všechny tratě, nicméně preferuji ty, které postrádají ty zelené únikové asfalty, profilem připomínají spíše opuštěné okresky. Takže určitě Nurburgring, Zandvoort, Most, Dijon, Monza.... z moderních pak jednoznačně Oschersleben.
SR: Kde je Tvůj cíl jakožto závodního pilota? Teď to byly Oktávky, příště Leon Supercopa,... Zkrátka, je nějaký vysněný šampionát, kterého by ses rád zúčastnil a který bys považoval za vrchol kariéry?
Fulda: Často dostávám stejnou otázku.... A odpovídám vždy stejně – můj sen byl svézt se v závodním autě. Dnes jsem ve stavu, kdy mám za sebou podstatně více. Cokoliv přijde bude tedy příjemným bonusem. Naopak začínám čím dál více přemýšlet o jízdách svých potomků....
SR: A na závěr – budeme Tě moci příští sezonu znovu spatřit alespoň při některém z domácích závodů Octavia Cupu?
Fulda: Abych byl upřímný, neplánuji to. Chci zkvalitnit servis pro ostatní naše jezdce a s tím souvisí – bohužel – nemít čas na své emoce spojené s vlastní jízdou, ale kdo ví. Třeba bude při truckách volné auto v týmu a já do něj velice rád skočím....
SR: Děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho dalších závodních a hlavně osobních úspěchů.
Fulda: Já děkuji a přeji mnoho virtuálních, pozitivně laděných zážitků každému jezdci simracingu.
