Dijonská horská dráha...

Dijonská horská dráha...

   Na historií opředený okruh Dijon-Prenois, jsme odjížděli s velkým očekáváním. Petr s Ivanem se hodně těšili na krásnou technickou trať, na které není jednoduché předjet, ale která skýtá jezdcům nemalé potěšení z jízdy.

Páteční trénink ukázal, že budeme patřt k nejrychlejším. Oba si hodně rychle zvykali na nový okruh, Petrovi se hodně dařilo a Ivan s ním držel krok. V kvalifikaci si pak Petr dokázal vyjet šesté místo a Ivan po technických problémech bohužel skončil na místě dvacátém, navíc po trestu, se jeho umístění ještě o tři místa pohoršilo. Očekával se déšť na sobotní závod, takže vše zůstalo otevřené a Ivan byl rozhodnut, nenechat výsledek z kvalifikace jen tak.

Na sobotní závod bylo hodně mokro. Přesto, že už nepršelo, teplota byla hodně nízko a celý okruh tak zůstal pod vodou. Startovalo se tedy na mokrých pneumatikách. Petr se dokázal držet vepředu a bojoval o své šesté místo. Po nečekaném lehkém kontaktu ve třetím kole, však přišel defekt a s ním i konec nadějí na dobré umístění. Petr se nevzdal, bojoval až do konce a nakonec dokázal i se zastávkou v pitu vydřít jeden bodík. Ivan to měl velmi zajímavé. Po startu vyrazil jako dělová koule a nezadržitelně postupoval vpřed. Během několika okruhů dokázal postoupit z třiadvacátého místa na osmé. Jeho rychlost byla až neskutečná. Když jsme potom viděli na obrazovkách začínající přetáčivý smyk po přejezdu jednoho z nejrychlejších horizontů, Ivanův boj s volantem a konec nadějí na senzační umístění, bylo nám hodně smutno. Za svůj heroický výkon by si Ivan rozhodně zasloužil pořádnou hrst bodů. Přece jen skončit tři kola před cílem... to je hodně smolné.

V neděli se jelo hodně brzo ráno, opět na vlhké trati. Petr i Ivan dokázali sice vylepšit svá startovní umístění, ale na nějaké velké oslavy to bohužel nebylo. Petr dojel po startu z šestnáctého místa po težkém boji na třináctém, kdy většinu závodu doháněl ztrátu z jeho úvodu, kdy musel téměř zastavit před točícím se soupeřem a odjelo mu čelo startovního pole. Ivan dojel devatenáctý a i přes velkou snahu prostě nešlo dojet lépe.

Co říci závěrem, čekali jsme víc, Petr rozhodně patřil k těm nejrychlejším a Ivan se bil jako lev a oba by zasloužili metál. Bodíků jsme moc neposbírali, tak doufáme, že se to na německém finále Supercopy vylepší.